Únor 2013

Slib

22. února 2013 v 22:53 | Mats |  Shin
22.2.2013 - Slib je slib. A ať venku sněží nebo třeba padají kroupy, měl by se dodržet... Ano, když jsem šla odpoledne z práce, sněžilo. A navíc tady "na kopečku" docela i fouká (je spíše překvapením, když ne), takže nic moc příjemného. Prostě takové to počasí, kdy člověk nejraději zaleze domů do tepla... a po pracovním týdnu si navíc hodí nohy nahoru a odpočívá.
Ale jak jsem začínala, slib je slib... K čemuže jsem se to upsala? Slíbila jsem Shinovi, že až v pátek pojedeme na výlet k rodičům, koupím mu novou náušnici. Jenže, auto jsem nechala pod sněhem, výlet se přesunul na zítřejší návštěvu na oběd, takže mi nezbývalo nic jiného, než vyrazit pěšky... ani omylem... tramvají do nějakého obchodu. Doufala jsem, že v nákupním centru stánek se šperky bude - vždycky tam aspoň jeden je, ne? Byl... ale malé náušnice? Jo, to je trochu problém, aby byly dostatečně tenkoučké, aby prošly dírkou v oušku. Nicméně, o kus dál mě zaujal stánek s piercingem - a nové náušnice byly v batohu! Doufám, že se Shinovi budou líbit.

Doma jsme je hned vybalili a nasadili. A já jsem samozřejmě vytáhla foťák. A z malé dokumentační fotky se celá situace jako obykle zvrhla v delší fotosession. Dekorační látku, kterou jsem chtěla použít, aby pozadí trochu vypadalo, si moje malá modelka okamžitě zabavila pro sebe. Že by z ní bylo pěkné sako... Ne, Shine, to je moje látka na šaty! (Ze zbytků se uvidí...) Tak si ji alespoň vyzkoušel. Až jsme málem zapomněli vyfotit nové náušnice.

Pár fotek ze zákulisí

20. února 2013 v 0:07 | Mats |  Shin
19.2.2013 Dnes jsem zastihla svou rockovou star po zkoušce na koncert...
Shin připravuje svůj velký comeback, jelikož vypršela trestná doba, kdy mu bylo zakázáno vystupovat. Zatím má v plánu sólové minialbum, ale nechal se slyšet, že uvažuje i vytvoření nové skupiny.



"Your Music God is back..."



















(ano, to jsou botičky, které ke mně dorazily ještě dřív než jejich majitel. Konečeně jsem je dnes Shinovi obula)











TOPlist

Venku

16. února 2013 v 20:16 | Mats |  Shin
16.2.2013 Před dlouhým pracovním maratónem, kdy zase na nic nebude čas, jsem se vžila do role Shinova osobního paparazzi. Následovala jsem ho na prvním průzkumu venku. Počasí nic moc... smog, roztávající bílá břečka, jo úžasná zima (už aby bylo jaro!). A jelikož Shin je před objektivem jako doma, moc mu nevadilo, když jsem se připlazila i blíž.




















TOPlist

Shin v kuchyni

16. února 2013 v 13:16 | Mats |  Shin
15.2.2013 Jako pokaždé, když na víkend přijedu navštívit rodiče, peču v pátek večer vánočku (viz samostatný článek). Tentokrát jsem k tomu měla pomocníka. Snad proto příprava těsta netrvala obvyklou půlhodinku, ale celou hodinu :-)






Nakonec se Shin usadil na mikrovlnce a sledoval zapletání copů.



Výsledek ale stál za to, přestože jsme samými starostmi, aby Shinovy rukávy zůstaly netknuté, zapomněli vánočku posypat mandlemi.

Závěr pátečního večera:
1. objevila jsem, že Shin moc rád peče a má rád sladké
2. musím mu pořídit oblečení do kuchyně
3. vánočka... (ano, jako vždy se jí rozjel horní cop)





TOPlist

Vánočka

16. února 2013 v 13:05 | Mats
15.2.2013 Od Vánoc mě drží pečící mánie Vánočky.

Vánočku u nás všichni doma milují a občas se na neděli koupila k snídani. Bohužel... ty, co prodávají v obchodech... no, co si budeme nalhávat - nic moc. Jediná, jejíž chuť byla lepší, ne naprosto obyčejná, byla Maškova vánočka, která se dá sehnat u mé tety v Čechách (ale ta cena, uf!) Takže jsem se pár let zpátky rozhodla, že aspoň na Vánoce si k snídani nebudeme kazit chuť obyčejnou vánočkou z obchodu. Ale až loni jsem se však dostala k realizaci svého nápadu. A od té doby vánočku peču pravidelně, když se mi o víkendu podaří navštívit rodiče.

Měla jsem ozkoušený recept, který se dobře dělal a výsledek byl chuťově taky výborný. Až na konečnou úpravu, protože vždycky v troubě se mi vrchní cop vánočky uklonil někam bokem.

Recept č.1:
750g polohrubé mouky, 150g krupicového cukru, 1 sáček vanilkového cukru, 150g másla, 4 žloutky, 330ml mléka, 50g droždí, sůl, strouhaná kůre z citronu, rozinky (podle mě nejlépe namočené v rumu), 1 vejce na potření, mandlové lupínky
Postup: do velké mísy prosejeme mouku, cukr, přidáme vanilkový cukr, špetku soli, nastrouhanou citronovou kůru. V menším mložství vlažného mléka s trochou cukru necháme vzejít kvásek, ve zbytku mléka rozšleháme 4 žloutky a přidáme rozpuštěné máslo (nesmí mít teplé!). Následně tekuté ingredience nalejeme do mísy s vše důkladně zpracujeme ve vláčné těsto (aby se nelepilo na mísu ani vařečku, ale nebylo příliš hutné). Nakonec vmícháme rozinky a pod utěrkou dáme do tepla kynout. Jak dlouho? Minimálně hodinu (déle nemám trpělivost čekat, kdo pak má péct v noci). někdo doporučuje během kynutí asi v polovině času těsto znovu promíchat (zatím jsem nedělala).
Těsto poté rozdělíme na 9částí a zapleteme na pomoučeném vále copy. Mezi jednotlivými vrstvami vánočky hranou ruky ve středu vytlačíme důlek pro další vrstvu a mázneme bíllkem, který nám zbyl. Dávám na plech na pečící papír. Upletenou vánočku nechávám na plechu ještě tak půl hodinky kynout, poté potřeme rozšlehaným žloutkem s trochou bílku a posypeme mandlovými lupínky. Pečeme prvních 10 minut trochu prudčeji (v původním receptu bylo psáno na 220°C - u staré trouby mojí maminky to znamená asi 150°C), poté stahujeme teplotu (opět původně 150-170°C - u nás něco málo přes 100°C). Ve chvíli, tj asi po 15 minutách, kdy vánočka začíná zlátnout, přikrývám alobalem (naše trouba je trochu nevyzpytatelná, všechno se v ní strašně rychle připaluje) a ještě o 15 minut později přidávám o rošt níže vysoký plech s vodou. Pečeme na té nižší teplotě asi 45minut, dále na posledních 5-10minut sundávám alobal, aby se vrch dobarvil. Klasicky stav dopečení lze testovat zapíchnutím špejle.
Při pletení vánočky - první 4 válečky na copy by měly být nejsilnější (asi z poloviny těsta), další poté slabší.

Tento víkend jsem vyzkoušela trošku jiné těsto - ve výsledku nebylo tak sladké jako první, méně v něm bylo cítit droždí (což na výsledné chuti hodnotím jako plus), ale hůře se vymíchávalo (musela jsem nakonec požádat o pomoc elektrický hnětač), dle původního receptu (ano, skoro každý recept si lehounce modifikuji) těsto může kynout až 3-4 hodiny v míse. Velké plus tohoto těsta bylo, že se z něj moc dobře vánočka pletla.

Recept č.2:
1kg polohrubé mouky, 150g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 150g másla, 3 žloutky, 0,5 l mléka, 42g droždí, sůl, strouhaná kůra z citrónu (nahradila jsem pomerančovou, citron tentokrát v lednici nebyl) - ANO! ČERSTVÁ NASTROUHANÁ KŮRA!!!, rozinky (samozřejmě naložené v rumu), vejce na potření, mandlové lupínky na posypání (tentokrát jsem zapomněla). Postup stejný s tím, že těsto kyne trochu déle.

Výsledek? Prvních 15 minut vánočka v troubě záhadným způsobem ještě kynula, čímž samozřejmě zase vrchní cop ujel stranou. No, tak snad to do příštích Vánoc natrénuju :-)






TOPlist

Shinovy první fotky

14. února 2013 v 22:55 | Mats |  Shin

Zvyklý na život celebrity a neustálé focení, nebyl Shin proti, aby hned po příjezdu trochu zapózoval...



A samozřejmě, jak jinak než se svou kytarou...









"A interview po focení nebude?"



"Jindy... Ehm, Shine, zlatíčko, vidíš tu věc na stropě?"
"A?"
"To je kouřové čidlo..."
"A?"
"Jestli se to spustí, platíme výjezd hasičů..."



"Aha, takže se ti jedná o tohle?"


"No, ano, víš, nemám v úmyslu ti cokoliv zakazovat. Ale tady to není nejlepší nápad."


"Dobrá, ale místo toho výjezdu hasičů mi koupíš nové boty... Kde to můžu hodit?"



"Díky, to mi spadl kámen ze srdce. Boty samozřejmě budou..." Až na ně našetříme...







TOPlist

Box Opening - Shin

14. února 2013 v 22:15 | Mats |  Box Opening

14.2.2013

SHINŮV BOX OPENING




Takže... balík...



Otevřeno! Shinova garderóba, jak jinak :-)



Příhlížela pandička a Ulquiorra



Shinova krabice? Neměla by být trochu... hezčí?



Uff, to mi spadl kámen ze srdce. V ošklivé krabici byla ta hezčí, na kterou jsem čekala... zelenožlutá se zlatým nápisem






Shin překvapeně a trochu roztřepaně po cestě autem po zimních cestách: "Ha, kde to jsem? Kdo jsi?"
"Ahoj, zlatíčko... Vítej doma!"
No nemá ten nejkrásnější obličejík? Dokonalý, prostě dokonalý!



Samozřejmě, co by si rocková star počala bez své kytary?



"Vrr, přestaň kolem poskakovat s tím foťákem a už mě vytáhni!"
"Samozřejmě! Hned to bude!" cvak, cvak... tak důležitá chvíle se přece musí zdokumentovat, ne? Shin to později pochopí, doufám, a promine.





"Fajn, tak když už mě nechceš vytáhnout, tak mi aspoň sundej ty příšernosti z rukou!"
"Když tobě to v té krabici sluší... Hned to bude!"



"Můžeš odložit ten foťák a dostat mě z toho?" Už trochu víc nasupeně. "Já sice vůbec nic nemám proti focení, právě naopak... ale tohle je i na mě trochu moc... třeba bych si něco oblékl... jen kdybys mi sundala ty věci z rukou!"
"Ano, zlatíčko, promiň!" Tak jsem odložila na chvíli foťák a chopila se znovu čepele a vysvobodila nebohého Shina po dlouhé cestě z bublinek i krabice.



Ano, už zase držím tu cvakající věc v ruce... Model se nezapře...
Sedí, stojí! Perfektní, dokonalý!



Vlásky....



Vlásky budou potřebovat trochu stylizovat, zatím si drží tvar jaký chtějí...



Pořád jsem uvažovala, jaký dárek na uvítanou Shinovi pořídit...



Ono to není moc vidět (budu muset tu paručku trochu upravit), ale Shin dostal náušnice.
"Líbí se ti? To je teprve první, časem jich pořídíme víc. Na stole mám pro tebe šperkovničku, tam se jich vejde..."
"Sluší mi?"
"Je ve tvaru hvězdy, docela jsem se trefila, ne?"
"To určitě. TriStar je zpět!"



Ano, TriStar je zpět! Rocková hvězda ve svém koncertním outfitu.






TOPlist

Krušných pár dní

14. února 2013 v 21:15 | Mats |  Before BJD Arrived
9.2.2013 UŽ SE TO BLÍŽÍ...

Když jsem 8.2. večer v práci kontrolovala status USPS, tak jsem k velkému překvapení zjistila, že balíček dorazil do ČR!!! Vzhledem k tomu, že Medusa psala, že to bude trvat tak 25-28 dní... byla to docela rychlost. Tak a teď se uvidí, co na Shinův příjezd řekne český celní úřad. Tady by se všechno mohlo žvejknout a nebylo by to tak velké překvapení.

Jak jsem tak projížděla stránky, na dollmore jsem zjistila, že mi už odeslali objednávku. Úplně jsem na ni zapomněla. Tak snad accessories pro Shina a vlastně i Kaie dorazí včas... brzy... aby nedorazily dřív než oni :-D

12.2.2013
:-D Shinova garderoba fakt chodí na etapy a ještě dřív, než se uráčí přijet on sám. Dorazil balíček - takže accessories :-) Takže už chybí jen Shin samotný.

14.2.2013 11:48:48 přišla ta nejúžasnější zpráva, na kterou čekám od chvíle, kdy Medusa oznámila, že odeslala balík s mou BJD. "Prisel ti balik asi panna..." Jupí!!!! na celou místnost. Úsměv od ucha k uchu a všichni kolem mě v práci věděli, že se stalo něco naprosto úžasného. Ale co? Co se asi tak může stát na Valentýna, o kterém všichni od rána mluví? ... No, v jistém směru mohli mít pravdu... dorazil my Valentine boy :-D

Z práce člověk spěchá vždycky (aspoň v mém případě), ale dnes to bylo ultrarychlé. Vyhrabání auta ze sněhu jsem zvládla i bez rukavic... že byl ten sníh studený? Ani jsem si nějak nevšimla. A hurá domů!
Byla tam, opravdu byla! V pokoji ležela velké podlouhlá krabice od Medusy z US! Welcome home, Shin!




TOPlist

MY BEST VALENTINE EVER

14. února 2013 v 20:43 | Mats |  Before BJD Arrived
14.2.2013 - Tak jsem si vždycky myslela, že Valentýn je jen další kýčovitý svátek, co k nám přišel ze západu. Oj, to jsem si ale pěkně naběhla, protože počítaje dnešním dnem je Valentýn hned po Vánocích můj nejoblíbenější svátek v roce... co to žvaním... JE VŮBEC TEN NEJOBLÍBENĚJŠÍ A NEJÚŽASNĚJŠÍ DEN. Tak proč u toho počítače brečím jak šestiletá holka, které sebrali Barbie? Protože jsem neskutečně šťastná. Žádnou Barbie mi nesebrali, právě naopak... právě dnes dorazil můj Valentine boy.

Seznamte se...

SHIN







TOPlist

Backstory

3. února 2013 v 14:03 | Mats |  Backstories

Here we go... Příběh Kaie a Shina


Kai je sirotek, nebo možná také není. Jako hodně maličkého ho nechali přede dveřmi sirotčince, mohl být jen pár týdnů starý. O rodičích ani zmínka. Dostal jméno Kai a vyrůstal s ostatními dětmi. Býval vždy spíše menší, klidné dítě, nicméně rád objevoval nové věci, záhy se naučil číst a knihovna v sirotčinci se tak stala jeho nejoblíbenějším místem. S dětmi v sirotčinci vycházel docela dobře, i když se na něj občas dívaly jako na trochu zvláštního, když si místo her venku raději prohlížel knihy. Protože měl trochu tmavší kůži a adoptující páry se spíše zajímaly o děvčátka, nikdy jej nikdo nechtěl. Vždy některé jiné dítě dokázalo zaujmout víc, než on. To jej ještě víc od dětí distancovalo. Moc si přál mít svou vlastní rodinu. Ovšem jiskřičky naděje vždycky zhasly dřív, než se pořádně mohly objevit.
Na základní škole prospíval vždy mezi nejlepšími. Ne nejlepší, protože nechtěl moc vyčnívat, zvláště když se mu často posmívali, že nemá rodiče. Naštěstí, ale na škole byli na děti z blízkého sirotčince zvyklí, tak to nebylo tak hrozné. Ze všech předmětů mu nejlépe šly kupodivu tělocvik, hudebka a jazyky.
V sirotčinci se ale kolem jeho 10 let změnily poměry, přišel nový ředitel. Tím začaly Kaiovy noční můry - stal se obětí sexuálního obtěžování. Zpočátku to byly pouze náhodné kontroly, při nichž se musel svléknout. Později si jej začal zvát k sobě, kde se Kai svlékal pro něj, pózoval, zatím co se ředitel uspokojoval. Ještě později toho roku se přidalo i osahávání. Již tak tichý a samotářský Kai se stáhl úplně. Přesto na 2. stupeň školy postoupil s 2. nejlepším prospěchem.
Vztahy s novými i starými spolužáky ochladly. Jelikož neměl peníze, nestálo za to na něj čekat, aby mu je vzali a mohli si koupit zakázané cigarety. Navzdory svému nevelkému vzrůstu a stavbě těla se však uměl docela dobře bránit a běhat. Kai neměl rád, když si na něj někdo moc dovoloval - což však neplatilo pro ředitele sirotčince. Postupně upadal stále více do svého světa, který ožíval příběhy z knížek i vymyšlenými, a hudbou.
Razantní změna přišla do Kaiova života, když mu bylo asi 11/12. Do sirotčince přibyl další přírůstek - ne malé dítě, ale chlapec Kaiova věku (později se dozvěděl, že o dva roky starší). Vyšší štíhlý kluk s černými vlasy a očima každé jiné barvy, oblečený do černého. Shin. Jeho rodiče zahynuli při dopravní nehodě, kterou on přežil jen s několika jizvami kolem levého oka. Shin měl ještě rodinu - strýce s tetou, kteří se ho měli ujmout, ale zrovna byli v USA, tak ho umístili do sirotčince, než se vrátí a vyřídí všechny formality. Jelikož byl v sirotčinci nejstarší s tragickým osudem, oblečený do černého a s různýma očima, děti věřily, že je prokletý a utíkaly před ním. Stejný názor na něj měli i spolužáci ve škole. Chlapci jej proto neobtěžovali, báli se, aby je nepotkalo nějaké neštěstí. Navíc, když se na světě objeví nějaký klep, přidávají se k němu další, takže Shinova temná pověst umocněna zevnějškem všechny držela v uctivé vzdálenosti. A mladík neudělal nic, aby jim to rozmluvil. Právě naopak, moc dobře měl nacvičené pózy a chování, které k němu jednak přitahovaly pozornost, aby následně okolí zamrazilo a vyděsilo. Samozřejmě některé dívky jej obdivovaly, protože měl nádherný obličej a modré oko, než se k nim otočil druhou tváří s jizvami. Shina jeho prokletá pověst jako dítě velmi trápila, protože měl společenskou povahu a tím neměl moc kamarádů. Časem se naučil dělat si z okolí za jejich přístup legraci a rád s ostatními manipuloval. Ovšem smrt rodičů jej pořádně zasáhla, přestože to nedával najevo. Navíc stěhováním do cizího města přes celou zemi ztratil všechny kamarády. Kai jej zaujal hned první večer, kdy se chlapec vrátil ze školy.

Kai vzal na vědomí přítomnost dalšího kluka ve společné ložnici, ale víc se o něj nezajímal. Měl svůj svět. Že je něco špatně Shinovi došlo záhy, protože se vždycky velmi zajímal o to, co se kolem něj děje. Večerní návštěvy Kaie u ředitele, odvracení pohledů okolí a Kaiův nezájem o ostatní… sotva na něj Kai ráno pohlédl, když jej vychovatel požádal, aby Shinovi ukázal cestu do školy. Stačilo pár otázek v sirotčinci a zastrašování, aby věděl, že noční návštěvy u ředitele jsou pravidelností už další dobu. Nikdo s tím nic nedělá, všichni zavírají oči - jednak nechtějí ztratit práci nebo nechtějí, aby se to dělo i jim.
Ředitel by si rád dovolil víc, ale ví, že nemůže, protože kdyby se na to přišlo, byl by to jeho konec.
Kai zprvu nechápe, když leží na stole v ředitelově pracovně, proč je konec tak rychle a čí hlasy jej ruší z jeho myšlenek, ten hlas nezná. Ani zvláštní různobarevné oči, které zblízka zírají do jeho, když otevře oči. Vmžiku je z vlastního uzavřeného světa pryč, pod stolem a spěšně se snaží zakrýt své tělo. Tak se seznamuje s Shinem, který ho odvleče zpět do ložnice. Oznámí mu, že od nynějška jsou přátelé. Tím se Kaiovým životem prohnal uragán - excentrický kluk se opravdu stává jeho jediným kamarádem a Kai pomalu začíná poznávat, že svět kolem něj je jeho vlastní příběh a může být zajímavý.

S Shinem zůstávají kamarádi i poté, co se vrátí jeho rodina z USA a on se k nim přestěhuje. Shin je opravdu dobrý ve hře na kytaru a bicí i zpěv, proto mu příbuzní platí i hodiny. Od něj se pak o hudbě učí i Kai, kterého ale spíše zajímá skládání a po několika nesmělých pokusech mu skládá písničky. Shin ještě v 9. třídě zakládá rockovou skupinu s několika kamarády z hudebních kurzů. Jejich první demo zaslané hudebnímu nakladatelství slaví úspěch a ve 2. ročníku střední školy debutují a Shin přijímá jméno TriStar (podle tetování 3 hvězd, které má na svém těle). Stávají se senzací. Média i fanouškové marně se snaží odhalit, jestli je tetování pravé, protože čas od času se objeví někde jinde na jeho těle. TriStar potvrzuje, že opravdu jeho tělo zdobí pravé tetování, ale už neprozrazuje, kde. Všem je jasné, že v jejich skupině je leaderem a nejtalentovanějším hudebníkem TriStar. Mladík s arogantním vystupováním, který se však ve vteřině dokáže proměnit v nejhodnější a nejroztomilejší koťátko, je miláčkem davu. Pohledem i gestem dokáže manipulovat nejen s davem fanoušků, ale i ostatními lidmi kolem sebe. Shin je ve svém živlu, ve středu dění.
V 18 letech však jejich skupinu téměř zlikviduje skandál s drogami, kdy je přistižen jejich druhý kytarista. Všem je na 3 roky zakázáno vystupovat a produkovat hudbu. TriStar rozpouští skupinu, ale slibuje svým fanouškům a mediím, že se během několika let vrátí s ještě lepší hudbou. Tím mizí i veškeré kontakty s vnějším světem i Kaiem.
S ostříhanými obarvenými vlasy, kontaktními čočkami, brýlemi a kšiltovkou do čela nastupuje na hudební akademii, by studoval hudbu. Věnuje se tanci a skládání pro svá nová alba. Aby jej nikdo nepoznal, kromě učitelů, kteří mají od jeho agentury zakázáno cokoliv prozradit, nosí nepřiléhavé různobarevné oblečení. Po skandálu nastává i obrat v jeho povaze, stává se uzavřenějším a opatrnějším a ostatní studenty si nepouští k tělu. Přestože je velmi talentovaný, jeho výkony a známky jsou spíše průměrné, aby nevynikal. Přesto se mu několik učitelů věnuje - ti, kteří znají jeho skutečný talent.

Kai absolvuje střední školu s nejlepším prospěchem a následně je vykopnut i ze sirotčince. Jelikož jako nejlepšímu studentovi mu některé univerzity/akademie nabízí stipendium a díky Shinovi má k umění blízko, neváhá, zapisuje se na hudební akademii a stěhuje na kolej.
A tady osud svádí Kaie a Shina znovu dohromady. Jak neskutečné to je pro Shina překvapení, když mu přidělí na pokoj, který byl dosud jen jeho, spolubydlícího, v němž poznává svého kamaráda. Zmítán mezi touhou se mu prozradit a předsevzetím, že zůstane do konce zákazu nepoznán, jej přijme k sobě, vyměří část pokoje, kam Kai ani omylem nemá "pod trestem smrti" povolen vstup - mezi to se počítá i Shinův počítač, na němž má celou sestavu pro skládání hudby a všechny své skladby, zamčený šatník a soukromá koupelna.
Kai je trochu udivený, nicméně přání/příkaz svého staršího spolužáka respektuje - nic jiného ani nezbývá, systém je systém. Ví, jak to na vysokých školách chodí - mladší poslouchají starší, jinak následuje šikana… Ovšem při náročném studiu a úkolech od starších spolužáků a učitelů se Kai téměř k porušení pravidel domácnosti ani nedostane. Přestože je většina prváků přátelská, každý se snaží být lepší než ti ostatní, protože v branži umění uspějí jen ti nejlepší. Kai naštěstí nemá zájem o to prosadit se jako muzikálový či operní zpěvák nebo klavírista či hrát profesionálně na jiný nástroj. Jeho zajímá skládání, nicméně v prvním ročníku musí zvládnout vše ostatní, než se k tomu skutečně dostane.
Postupně zjišťuje rozdíl v chování svého spolubydlícího - mimo pokoj se svými spolužáky působí Shin sice velmi přátelsky, ale trochu nešikovně, až je někdy s podivem, jak prošel až do 3. ročníku. Navíc bere doučovací hodiny, kvůli kterým se mu někteří i posmívají (ovšem nikdo už netuší, že to není doučování, ale hodiny navíc). V pokoji naopak jeho spolubydlící působí trochu rezervovaně, ale naprosto důsledně. Všechny jeho taneční pohyby jsou pečlivě vypilované, nikde ani známka po nejistotě, kterou zahlédl při jeho hodině. Často tráví spoustu času u počítače se sluchátky na uších. Ale Kai nemá moc času se s ním více sblížit.
Na konci školního roku dostávají od učitelů závěrečný úkol - vylosovali si text písničky, ke které napíší hudbu a kterou předvedou před svými staršími spolužáky a učiteli. Má to být spolupráce 2 lidí ze školy - mohou požádat o spolupráci kamarády ze třídy či vyššího ročníku či i jiného oboru, nebo i učitele. Jelikož zpěv je jeho slabinou, všichni ve třídě ho odmítnou. Při příchodu na pokoj šokovaně sleduje, jak se na své polovině prochází jeho spolubydlící jen s ručníkem kolem boků a na hlavě. Po dokonalém těle stéká ještě posledních pár kapiček vody. Vrátí se před dveře, jestli si nespletl pokoj, nicméně je to opravdu jeho spolubydlící, který jej nečekal tak brzy. Kai mu vysvětlí, co jim dali za úkol. Shin mu slíbí, že bude jeho partnerem, nicméně definitivně se rozhodne, až uslyší hudbu, kterou Kai k těm slovům složil. Poté, co si hudbu poslechne, následuje mezi nimi ještě menší roztržka ohledně arragementu, kdy Shin si nemyslí, že by s tím udělal nějakou díru do světa. Kai ale jen chce dobrou známku. Tak ho Shin přitáhne na svou půlku před veliké zrcadlo a trochu netrpělivě mu vysvětluje, o čem hudební branže je, že musí trochu přidat na důrazu a rozhodnosti, pro tenhle úkol je navíc i důležitá image - jde přece o prezentaci. Jestli s tím okamžitě něco neudělá, odmítá s ním vystupovat. Kai namítá, že to opravdu sedí od toho pravého - ať se Shin sám podívá do zrcadla. Následuje několik napjatých dní, kdy spolu nemluví. V den D Shin není nikde k nalezení. Kai se dozvídá, že je na řadě jako poslední. Nakonec smířen s tím, že bude muset s ostudou vystoupit sám, se vydává do školy. V zákulisí se jej však zmocní stylistka a než se neděje, má na sobě make-up a jiné oblečení. A už je i na řadě a Shin nikde. Tak s třesoucími koleny doklopýtá na jeviště. V hledišti nejsou jen spolužáci a učitelé, ale i scouti a zástupci hudebních společností, kteří hledají nové talenty, dokonce i zástupci medií… a už se ozývají první tony jeho písničky. Odzpívá úvodní sloku, když tu najednou jeviště zčerná. Co se děje? V hledišti to zašumí. A pak zaječí elektrická kytara a jeho píseň dostává zcela jinou podobu. Jeviště ožije v ohňostroji jisker a kužely světel kromě něj ozáří postavu s kytarou. Jevištěm to šumí překvapením. Ten hlas nenechává nikoho na pochybách. TriStar je zpět. Sloku, kterou měl zpívat jeho spolubydlící, zpívá TriStar. Jeho dávný kamarád. Jako za starých časů padá z Kaie tréma, sundává mikrofon a zapojuje se do písničky. Úprava, kterou TriStar provedl, byla samozřejmě úspěch. Po vystoupení však star mizí.
V pokoji jej pak místo obvyklého spolubydlícího čeká černovlasý Shin, který přiznává, že to byl celou dobu on.




TOPlist

New Boots

3. února 2013 v 14:00 | Mats |  Before BJD Arrived
3.2.2013 Když jsem v pátek přijela domů, čekalo mě na stole malé překvapení - Shinova garderóba chodí po kouscích :-D Bylo to o to větší překvapení, protože na internetovém sledování se poslední zápis kousl 25.1. v LA... a mamka potvůrka jedna nenapsala ani sms, že něco dorazilo.
Takže začátek Shinovy gardoróby... no spíše první botičky... (jak jsem předem byla informována, Shin miluje boty, tak asi budu muset postavit ještě jeden botník vedle toho svého).









jen tak pro srovnání - moje a Shinovy boty








TOPlist